O mně

Od klasických jazyků k životu v jazyce

Můj vztah k jazyku začal dávno předtím, než jsem se začala věnovat lingvistické validaci. Studovala jsem jazyk a literaturu klasické řečtiny a jazyk a literaturu latiny na Masarykově univerzitě, kde jsem získala magisterský titul v oboru klasická filologie.

Práce s antickými texty mě naučila něco, co zůstává ústředním prvkem mé práce dodnes: význam jen zřídkakdy spočívá v jednotlivých slovech samotných. Vzniká z gramatiky, kontextu, konvence, struktury a interpretace.

Tato průprava mě také naučila cítit se dobře v nejednoznačnosti. Text nenabízí vždy jedinou zřejmou odpověď. Několik interpretací může být jazykově možné a porozumět tomu, která je nejpravděpodobnější, vyžaduje důkazy, kontext a úsudek.

Jazyk ve výuce a překladu

Výuka angličtiny byla po mnoho let významnou součástí mého profesního života. V letech 1993 až 2008 jsem pracovala jako učitelka angličtiny a po patnáct let byla výuka jednou z ústředních linií mé kariéry.

V roce 1995 jsem založila jazykovou školu IONA v Českém Těšíně, kde jsem působila jako její majitelka a vedoucí studijního oddělení. Škola postupně vyrostla na přibližně 400 studentů a tým 25 učitelů.

Výuka mi umožnila poznat jazyk z jiné perspektivy, než jakou jsem znala z filologie: nejen jako systém nebo text, ale jako prostředek komunikace, kterému musí druhý člověk porozumět, osvojit si ho a používat ho.

Od roku 1998 jsem se zároveň stále více zapojovala do profesionálního překladu. Po řadu let se tak výuka, vedení školy a překlad vyvíjely jako paralelní linie mého profesního života.

Během tohoto období jsem si dále rozšířila akademické a profesní zázemí prostřednictvím pokročilých kvalifikací v angličtině, tlumočení a aplikované lingvistice, včetně cambridgeského DELTA, cambridgeského certifikátu Proficiency in English a české speciální státní zkoušky z angličtiny pro tlumočníky.

Absolvovala jsem také odborné právnické studium pro překladatele a tlumočníky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a jsem soudní překladatelkou pro angličtinu a latinu podle českého práva.

Tato odvětví se mohou zdát velmi odlišná — klasická filologie, výuka, překlad, tlumočení, klinický výzkum a lingvistická validace — ale pro mě mezi nimi vždy existovalo jasné spojení.

Od textu k lidem

Postupem času mě mé profesní působení stále více přivádělo do oblastí, kde samotný překlad nestačí.

Práce v oblasti lingvistické validace propojila mnoho věcí, které mě na jazyce vždy zajímaly: pozorné čtení, pojmovou analýzu, jazyk v kontextu, rozdíly mezi zdánlivě ekvivalentními formulacemi a vztah mezi tím, co text říká, a tím, čemu druhý člověk skutečně rozumí.

Rozhovory v rámci kognitivního debriefingu přidaly další rozměr: možnost naslouchat přímo respondentům a pozorovat, co se stane, když pečlivě promyšlený jazyk opustí stránku a setká se s reálným člověkem.

Právě zde má moje práce nejblíže k psycholingvistice — k otázkám, jak lidé zpracovávají jazyk, vytvářejí význam a interpretují to, co čtou nebo slyší.

Tato perspektiva mě přivedla k širšímu zájmu o vztah mezi jazykem, kognicí a interpretací, který přesahuje samotnou lingvistickou validaci.

V konečném důsledku mě nezajímá jen to, co slova znamenají, ale co znamenají pro člověka, který je čte nebo slyší.